sobota 14. června 2008

The Lord of the Rings on stage



John Ronald Reuel Tolkien (1892-1973) je jeden z nejslavnějších autorů 20. století. Největší podíl na slávě mu zajistila jeho nejslavnější práce, totiž trilogie Pán Prstenů (Lord of the Rings). Po filmech a videohrách teď přišla řada na divadlo.
Příběh Pána Prstenů vykládat nebudu, přečtěte si knížku nebo zkoukněte film (nebo obojí), tak se zaměřim rovnou na fakta.



Nejdřív se představení odehrávalo v Kanadě, v Torontu, po nějaké době se přesunulo do Londýna v Británii a rovnou do jednoho z nejlepších, nejslavnějších a technicky nejvybavenějších divadel na světě, totiž do Theatre Royal, Drury Lane. Dřív to bylo divadlo pro bohatší vrstvy, ale v 2. polovině 18. století se stalo díky Davidu Garrickovi (v tý době ho vlastnil) přístupný veřejnosti. Kolem divadla je 50 budov pro techniky a další „příslušenství“, které se každý den v divadle používá. Přímo v divadle je 2188 míst k sezení.



Každý představení obstarává asi 150 lidí (!). Celý představení má asi 500 kostýmů, z nichž 284 vystřídají herci během show. Dál třeba 140 paruk, 295 párů nohou, nebo přes 500 kusů různých druhů zbroje. Dost zajímavý číslo je 5000 metrů látky použitý na kostýmy (z toho 15-20m je použito na každýho enta, 24 metrů na pláště Černých jezdců a 15m na ručně dělaný šaty Galadriel). Látky pochází z mnoha zemí včetně USA, UK, Indie, Německa, Itálie, Francie nebo Thajska). Bylo vytvořeno 56 hudebních mixů, všechny jsou opět použity při cca tříhodinovym představení.



Sama hudba má dost podstatnou roli, přece jenom se jedná o divadlo… I v Tolkienových knihách měla důležitou roli. Pro divadelního Pána Prstenů vytvořili hudbu dva hlavní představitelé, totiž skupina Värttinä (finská skupina, hraje hlavně folk, nedávno oslavili 23. výročí existence a udělali svý 11. album – Miero) a Allah Rakha Rahman (asi stačí to, že prodal přes 100 milionů alb a vytvořil hudbu pro víc než 50 filmů). Velkou měrou se na ní podílel i Christopher Nightingale (moc se mi toho nepodařilo zjistit, je to pravděpodobně někdo jako Howard Shore v menším měřítku – čimž nechci jeho práci nějak zmenšovat), jež měl dozor nad hudbou a orchestrem.

Žádné komentáře: